Megaureter

Jako megaureter označujeme močovod, charakterizovaný abnormální šířkou, popřípadě i délkou a vinutým (serpentinovitým) průběhem. Pokud je spojen s překážkou odtoku moči, jedná se o obstrukční megaureter, je-li současně přítomen vezikoureterální reflux, pak jde o megaureter refluktující. Příčina existence megaureteru může být v samotném močovodu nebo v patologických procesech okolních tkání.

Příznaky onemocnění nemusejí být žádné, často na něj upozorní jen ultrazvukové vyšetření. Možným projevem onemocnění je infekce močových cest, pobolívání zad nebo následky sekundárního postižení ledvin.

Diagnostika onemocnění se opírá o sonografické vyšetření (sledování šířky močovodu), rentgen močového měchýře - MCUG (určení přítomnosti vezikoureterálního refluxu), scintigrafii ledvin (sledování funkce ledvin) a podle potřeby o další zobrazovací vyšetření jako je vylučovací urografie, magnetická rezonance nebo počítačová tomografie.

Léčba megaureterů je konzervativní a chirurgická. Záleží jednak na příčině vzniku megaureteru, jednak na tom, jestli rozšířený močovod brání volnému a jednosměrnému odtoku moči z ledviny. Konzervativní postup spočívá ve sledování onemocnění, monitoraci funkce ledvin a prevenci či léčbě močové infekce. Principem operačního postupu je odstranění (resekce) dolní části močovodu, která brání volnému průtoku moči a znovunapojení (reimplantace) močovodu do močového měchýře. Extrémní rozšíření močovodu může být upraveno jeho zúžením (modelací).

Výsledky léčby záležejí na rozsahu a stupni postižení močovodu, refluktující megauretery mívají lepší prognózu.